Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Informace, jak tyto stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním souhlsíte s použitím souborů cookie. Více informací. Rozumím Pro správné fungování webu si zapněte javascript.

Informatické myšlení

LN1 1

V Česku je, tak jako v všude v Evropě, nedostatek IT specialistů. Tušíte, jaký stát v Evropě je na tom ve vzdělávání digitálních dovedností nejdál?

Statistiky v tomto ohledu neznám, ale během svého mandátu jsem měl šanci navštívit hodně členských zemí a co se týče digitalizace jako takové, jsem byl nejvíce nadšený v Estonsku. Samozřejmě jsem jako všichni o estonském e-governmentu hodně četl, ale vidět to na vlastní oči bylo jiné. Pokud si dobře pamatuji, tak jediné, co nešlo zařídit online, byla svatba a nákup nemovitosti. S takovou mírou digitalizace státní správy samozřejmě souvisí i IT vzdělanost obyvatelstva. V Estonsku je na IT vzdělávání kladen velký důraz, a to nejen ve školách; dobře tam fungují i vzdělávací programy pro dospělé.

Takže v Estonsku bychom se mohli – vzhledem k tomu, že je to země nám geopoliticky blízká – inspirovat?

Byl bych moc rád, pokud by nám byl estonský model inspirací. Není to o penězích, Estonsko je ekonomicky slabší zemí, než jsme my. A jak všichni dobře víme, tak třeba do digitalizace státní správy jsme u nás již dali nemalé obnosy. Vznikly z toho možná propracované systémy, které ale navzájem mezi úřady a ministerstvy nekomunikují, a nebo nekomunikují s námi, občany. V Estonsku měli prostě politici odvahu proměnit návrhy a studie v realitu. A dotáhnout je. A to nejen v digitalizaci, ale i ve školství.


Myslíte, že je čas na změnu způsobu vyučování informatiky na školách? Dnes je v osnovách pouze výuka hardware a kancelářských aplikací...

Ano, a ten čas nastal už před mnoha lety. Nechtěl bych ale všechny školy házet do jednoho pytle. Jsou základní a střední školy, které nejenže mají výborně zařízené IT učebny, ale třeba kantoři mají ve třídách k dispozici interaktivní tabule. Studenti se na těchto školách seznámí se základy programování, grafiky a dalšími dovednostmi, ale je to na jednotlivých ředitelích a učitelích. V mnoha školách – a asi je jich stále většina – je ale situace jiná. V současnosti se ale na několika školách zkouší nový pilotní koncept IT výuky, kdy se studenti v kancelářských aplikacích učí i v jiných předmětech než v informatice; v té pak mají čas na základy programování a logického myšlení. O změnu se snažíme v době, kdy nás technologie obklopují v práci i doma, přijde mi logické, aby tomu tak bylo i ve škole.


Myslíte si, že je systém českého školství zralý na změnu? Jakou? Stačí asi velmi obecně popsat. Je to složitější otázka...

Školství není moje parketa. Mám ale své vlastní děti na druhém stupni základní školy, a tak asi jako každý rodič vidím v současném systému mezery. A zdaleka nejen ve výuce IT. Během svého mandátu jsem také objel nespočet středních škol i univerzit a diskutoval se studenty. Mám dojem, že našemu školství stále chybí větší ochota k debatě, důraz na rozvoj kritického myšlení, možnost rozvíjet v dětech individuální talent, naučit je dobře komunikovat a formulovat své názory, ptát se, učit se na projektech individuálních i týmových. Je toho samozřejmě více, včetně mediální a finanční gramotnosti, IT vzdělání, novodobé historie a vlastně taky všeobecně lepší pochopení dnešního světa. Zase jsou školy a skvělí učitelé, kteří to jistě již dělají, ale chtělo by to komplexnější změny.

Jeden z hlavních problémů dnešních škol vidím v tom, že přenášejí hodně povinností na rodiče. Úspěch (ve škole) dětí, které nejsou výjimečně disciplinované a cílevědomé, pak totiž hodně závisí na energii a času, který jim věnují rodiče nebo prarodiče. A to není dobře.


Jste znám jako odborník na finance a průmysl. Jak se digitalizace a nové technologie projevují v těchto odvětvích? Je už i zde znát tlak na to, aby pracovníci měli dovednosti i z IT prostředí?

Svět financí je velice digitalizován. A to hlavně finanční služby a není to jen o internetovém bankovnictví, ale třeba i o sběru a analýze dat. Navíc rozvoj digitálních technologií dal vznik celému odvětví "nebank", označovaného jako fintech, a ten se má velmi čile k životu. A je to ku prospěchu konkurence a zákazníků.

V průmyslu, třeba automobilovém, je dnes role IT technologií zcela zásadní a zřejmě se ještě posílí. Jde o zcela nové věci, jako jsou pokročilí bezpečnostní asistenti a problematika autonomních aut. Znalost IT technologií je dnes obrovské aktivum. A díky tomu je i silná poptávka po programátorech, kterých je v Evropě i u nás nedostatek. Dokonce i průměrný programátor získá snadno uplatnění. To se o průměrných pracovnících v jiných oborech říct nedá.


Zmínil jste automobilový průmysl – o Česku se hovoří jako o zemi, která je na tomto odvětví silně závislá. Je to pro nás i v budoucnosti cesta? Jak se podle Vás projeví v zaměstnanosti tzv. "průmysl 4.0", tedy automatizace a robotizace?

Nevidím důvod, proč by měl automobilový průmysl přestat být pro nás důležitý. Současné změny, jako jsou elektromobily a autonomní auta, musíme brát jako výzvy. Pokud se firmy u nás působící začnou včas rozvoji nových technologií přizpůsobovat, mají velkou šanci uspět.

Na začátku týdne jsem byl na Institutu ČVUT pro informatiku, robotiku a kybernetiku, kde pracují na opravdu ohromných věcech. Mezi jejich projekty jsou i autonomní auta a jejich bezpečnost. Vidím tento směr velmi optimisticky. Podobné je to s automatizací a robotizací průmyslu. Lidé se oprávněně bojí ztráty pracovních míst, ale já se domnívám, že o co méně lidí bude pracovat rukama v továrnách, či dělat jiné ne moc naplňující činnosti, o to více budou potřeba jinde, třeba ve službách.  I lidé, co budou pracovat v továrnách budou potřebovat jinou, vesměs IT a inženýrskou kvalifikaci a schopnost se neustále učit. To nás vrací zpět k otázce školství. Nikdo neví, jak bude pracovní trh vypadat za 10 natož za 20 let. Doba, kdy člověk strávil v jednom zaměstnání celý život, je pryč. Studenti musí být připraveni na to, že i po škole se budou muset vzdělávat a třeba i kompletně změnit svoji kvalifikaci. A fixovat se na to, aby se člověk připravil na práci, kterou právě teď trh nabízí, nedává valný smysl.


Jste ambasadorem Coder Dojo – aktivity, která organizuje kluby programování pro mladé. Kdy je podle Vás čas, kdy mohou děti začít s těmi nejjednoduššími jazyky na bázi hry?

CoderDojo je mezinárodní hnutí bezplatných klubů programování pro děti od 7 do 17 let. Myslím, že okolo sedmého roku je dobrý věk, kdy začít s grafickými jazyky jako je Scratch. Existují i hry pro menší děti, kde se děti učí „myslet jako programátor“. Pokud už i mladší děti hrají počítačové hry, proč nehrát nějakou programovací. Existuje nyní tolik různých jednoduchých robotů a příslušenství, že učení principů programování může být pro děti opravdu zábavné. V mnoha z kroužků CoderDojo děti pracují třeba s raspberry pi počítači, nebo ardunio.

Myslím, že cest k rozvoji takovéto kreativity je víc. Za mne, a dokonce i v tomto věku mých dětí, to bylo lego, a bylo to skvělé. Ale teď je svět o něco dál...

 

Autor: Jan Schönbauer

Sdílejte akci:

Nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky

Zůstaňte v obraze


© Copyright 2018 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vyrobil Rexonix, corporate design Helena Jiskrová. Pravidla ochrany osobních údajů